Náš tým
Luba Sychra
ředitel cirkusu
V závodním autě drží v ruce volant a jeho úkolem je dovést ho do cíle pokud možno celé a se všemi osobami na svých místech. Kromě toho, že na erzetě kroutí volantem zleva doprava, podle toho co na něj Tomáš řve, snaží se v mezičase mezi jednotlivými soutěžemi auto zprovozuschopnit. Tedy alespoň vrátit do nepoškozeného stavu, jako před závodem. Je přední expert na flexibilní řešení časových tísní a do historie se zapsal jedinečným kouskem, kdy na soutěž Mistrovství Slovenska v roce 2014 dorazil s „ansámblem“ s půl denním zpožděním a přesto zajistil týmu start. Občas z radosti, že se mu ve zdraví podařilo dojet do cíle další soutěže, napíše na svůj blog o rally nějaký článek, který pak lidi ze soucitu „lajkujou“ a doufají, že už s tím konečně přestane.
Rally profil (otevře se v novém okně).
Tom Kavalek
předčítač a časoměřič
Nejdůležitějším úkolem Tomáše je zajistit, aby byl Luba na předepsaném místě včas. Úkol je to nadlidský, přetěžký a zdaleka se netýká jen rychlostních zkoušek, ale i ubytování, schůzek, školení, zkrátka všech dalších aktivit, které jsou zapotřebí k tomu, aby blázni v závodním autě mohli plýtvat drahým benzínem. V rámci tréninku se snaží poctivě zaznamenat trať do sešitu poznámkami, které už si místy i zkušeně opravuje sám, aby nemusel gumovat v příštím průjezdu, který Luba s oblibou přediktuje naprosto jinak. Tomáš byl velmi dlouho týmem podezříván, že umí snášet červené fixy, protože několik dní po každých závodech jich bylo v tréninkovém autě nacházeno 3-5ks. To ve skutečnosti není pravda. Snáší i černé fixy.
Rally profil (otevře se v novém okně).
Honza Němec
šikovná ruka vlevo
V roce 2004 prodal Lubovi první součástky na závodní škodovku čímž obohatil svět o dalšího motorsportového blázna. Za trest ho Bůh po deseti letech vrátil na místo činu a přinutil podílet se na zběsilém kolotoči rally. Býval dobrým mechanikem, ale spáchal ten největší zločin. Utekl na spolujezdeckou sedačku ke konkurenčnímu týmu „hodinářů“, což se mu nakonec nepěkně vymstilo a po krachu „tikajícího“ týmu, který zapříčinila rodinná populační miniexploze se pokorně vrátil zpět k nám a k naší kočce. O tu v průběhu závodů pečuje, ačkoliv v podstatě nechápe, co na tý rally lidi viděj. Nemáte-li co na autě servisovat, dejte mu do ruky šroubovák a rázem bude co dělat!
Dalibor Švadlenka
šikovná ruka vpravo
Nejlíp se problémy vždy tutlají v rodině, takže rodinný vztah skrz stejnou babičku pomáhá udržet v týmu pod pokličkou spoustu potíží. Zejména směrem k posádce. Třeba jako když auto po servisu nebrzdí, nebo když je potřeba druhého mechanika podpořit ve verzi: „von to ale vopravdu utáhnul!“. Je dobrodružné povahy. Když mu v servisním intervalu chybí to pravé napětí, strhne si pro radost šroub, třeba na brzdách, jen chvíli před vypršením limitu pro práce na autě. Dalibor by vlastně mohl být docela dobře fungující a normální mladý muž, s rodiči, kteří se o něho nemusí bát. Veškerou naději na světlou budoucnost však zhatilo jeho setkání s naší partou bláznů, pro který je benzín a spálená guma nejlepší parfém.
Na tomto místě se samozřejmě sluší poděkovat i našim rodinám zejména za to, že ještě nějaké rodiny vůbec máme. Děkujeme! 
Abyste nasáli trochu bojovné týmové atmosféry, můžete si na závěr na Lubově blogu přečíst jak jsme Lancii stavěli a testovali pro soutěže FIA.